První sezónu s kapitánskou páskou má za sebou Kristýna Vejvodová. Čtyřiadvacetiletá univerzálka vedla díky zranění tým Tigers až od lednového restartu, i přes to se ale dokázala své role zhostit na výbornou a nechyběla u žádného důležitého momentu na hřišti.

Týno, zdravím tě. Momentálně máš sice od florbalu zasloužené volno, přesto se ještě vrátíme do uplynulé sezóny. Ta Startu skončila už 6. dubna, tak jak bys ji s odstupem zhodnotila?
Byla to pro nás všechny taková zatěžkávací zkouška. Museli jsme se vyrovnat s novým složením týmu a odlišnými ambicemi oproti dřívějším sezónám. Nebylo to pro nás lehké, na nové role jsme si museli zvykat a to nepřišlo hned. S odstupem vidím, že ta sezóna nebyla špatná, dokázaly jsme zahrát hezké zápasy s dobrými soupeři, postupně se sehrávaly a do budoucna to má potenciál.

Poprvé v kariéře jsi doplnila standardní zápasové vybavení o kapitánskou pásku a hned v extraligovém týmu. Jak ti sedí nová role?
Beru to jako velkou poctu. Netvrdím, že mě to nepotěšilo, ale také jsem si musela chvíli zvykat. Být kapitán přináší zodpovědnost za tým a výsledky. Vždycky jsem se soustředila hodně na sebe a teď musím víc sledovat, co se děje kolem, a řešit spousty drobností. Navíc si nemyslím, že bych byla úplně vůdčí typ, v motivačních proslovech, hecování a podpoře na lavičce se taky necítím příliš jistě. Ale nějak jsme si to s holkama nastavily, cítím, že mi důvěřují, a snažím se jim to vracet, jak nejlíp umím.

Za sedmnáct zápasů jsi zaznamenala dvacet kanadských bodů, tvořila jsi stabilní článek přesilové formace i čtveřice pro oslabení. Jsi spokojena se svými výkony?
Spokojená se asi nedá říct. Dvacet bodů není zas tolik, představovala bych si, že jich bude mnohem víc. Ve druhé půlce sezóny se ale trochu změnily lajny a dostaly jsme na hrot Kačku Kovaříkovu, což mi hodně pomohlo. Ještě ve Vinohradech jsem platila za sólistu, teď se ale snažím více kombinovat, vymýšlet akce a celkově se považuju za trochu komplexnějšího hráče. Co se týče přesilovek, tak jsem ráda za důvěru posledního hráče. Toho jsem se ze začátku trochu bála, ale nakonec to, myslím, nebylo tak zlé.

Padla zmínka o Vinohradech, teď už jsi ale v Tigers, kde jsi odehrála druhou sezónu. Oproti té předchozí prošel tým velkou generační obměnou a logicky tak nastal jistý výsledkový propad. Navzdory tomu ale mladý tým dokázal předvádět i sympatické výkony v zápasech s favority. V čem je podle tebe jeho síla?
Myslím si, že je to víceméně o hlavě. Do zápasů s jasnými favority člověk vždycky vstupuje jinak, než do zápasů, kde cítí šanci na body. V takových utkáních se nám dařilo hrát týmově. Podporovaly jsem se na střídačce, jednotlivé pětky dobře komunikovaly v obraně a nerozhodily nás ani obdržené branky. Taky si myslím, že nám dost pomáhala dobrá kondice, kdy jsme i na dvě lajny zvládly odehrát tři třetiny v dobrém tempu.

Na dvě lajny jste odehrály většinu sezóny včetně velké porce dohrávek na konci základní části. Postup do play off se ale nekonal, přestože jste měly vše ve svých rukách. Nebo vám to paradoxně ruce svázalo?
Pořád nevím, kde vlastně nastal problém. Odehrály jsem výborný zápas ve Vítkovicích a pak měly tři matchbally, kde nám stačilo získat bod a byly bychom v play off. Asi jsem si myslely, že to půjde samo, ale hrály jsme špatně. Olomouc nám ukázala, že proti nám umí, s Židenicemi jsme si nechaly utéct začátek. V posledním zápase s Bohemkou se asi projevila naše nezkušenost. Bojovaly jsme, ale ta nervozita a neklid byly znát. Stojím si ale za tím, že play off jsem si neprohrály v těchto třech zápasech, ale v průběhu celé sezóny, kdy jsme zbytečně poztrácely body se slabšími soupeři.

Zakončeme to pozitivně. Brzy začne letní příprava, jak se na ni těšíš?
Mění se nám kondiční trenér, tak jsem zvědavá, co si pro nás připraví a jak náročné to bude. Ale musím říct, že se docela těším. Trénovat sama je vždycky větší dřina a přemáhání. Navíc máme prima kolektiv, holky už mi chybí, tak se těším, že do toho půjdeme společně.


Autor: Karolína Laura Hornová
Foto: Otakar Prášek - Pulver Foton