Kromě Kateřiny Kovaříkové a Kristiny Zlatníkové působí v reprezentačním týmu juniorek i Kristýna Janglová. Brankářka týmu z Jižního Města prošla celým dvouletým cyklem a v září ji čeká odložené mistrovství světa. Řeč byla také o detailní analýze brankářských zákroků nebo o plánech do dalších let.

Ahoj Týno. Hned na začátek se tě zeptám na blížící se reprezentační sraz. Čeká tě v podstatě domácí soustředění na Kladně. Jak se na něj těšíš?
Ahoj, těším se moc. Přece jen je to po delší době, co se s holkami uvidíme, a bude to jedna z posledních akcí před mistrovstvím. Halu a hotel mám jen pár minut pěšky od domu, což je pro mě zvláštní pocit. Na kladenské hale jsem s florbalem začínala jako malá a teď tam jezdím na srazy juniorské reprezentace.

Mistrovství světa ve Švédsku se nezadržitelně blíží, s jakými cíli tam odcestuješ?
Osobně mi přijde, že se blíží mílovými kroky, zbývají jen necelé tři měsíce. Hlavně pevně doufám, že vůbec odcestujeme. Pokud šampionát v září proběhne, hlavní týmový cíl bude medaile. Čím vyšší umístění, tím lepší. Co se týče mých osobních cílů, chtěla bych převádět konstantní výkony, co nejvíce podržet spoluhráčky v poli a mít ze zápasů dobrý pocit.

Opusťme reprezentační florbal a vraťme se do domácí soutěže. V uplynulé sezóně jsi odchytala velké množství zápasů a mezi tři tyče jsi zaklekla i proti Tatranu Střešovice, kde jsi čtyři roky působila. Jak toto brankář vnímá? Může nějakým způsobem těžit z toho, že hráčky soupeře zná?
Nebyl to první zápas, kdy jsem musela chytat proti svému bývalému klubu, to už bylo o rok dříve v juniorské lize a tyhle zápasy jsem obecně v minulosti moc nemusela. Byl to pro mě takový divný pocit, nastoupit proti bývalému klubu. Na druhou stranu musím přiznat, že tenhle rok jsem se s tím dokázala mnohem lépe popasovat. Naštěstí mi holky pomohly se s tím srovnat už před zápasem. Letos jsem nebyla téměř vůbec nervózní, naopak jsem si ten zápas užívala.
Kádr Tatranu se od té doby, co jsem tam působila, hodně změnil, takže jsem moc nevěděla, co od některých hraček čekat. Naproti tomu ale znám hodně hráček z reprezentace, takže jsem dokázala jejich chování v některých situacích předvídat.

Pozorný divák si může všimnout, že máš během zápasu za zády umístěnou kameru a své působení v brankovišti si pečlivě zaznamenáváš. Mohla bys prozradit proč?
Odpověď je velice snadná. Po každém zápase analyzuji detaily svých rozhodnutí a studuji i případné chyby. Kdybych to poté sledovala z hlavní kamery, některé detaily vůbec nejsou vidět, protože to je zkrátka daleko. Moje kamera mi navíc přináší podobný pohled, jako jsem na hřiště měla v brance. A s tím, co najdu ve videu, dále pracuji. Nejdříve si všechny situace sestříhám a poté je konzultuji s lidmi, kteří jsou ochotní se tím zabývat. Tímto bych jim moc ráda poděkovala za pomoc, které si neskutečně vážím.

Dají se například nastudovat i typická zakončení nebo souhry soupeřových útočných řad?
Samozřejmě dají. Jen musí mít člověk už nějaká videa nahraná, aby měl s čím porovnávat. Ale na ty týmové věci je podle mě lepší klasická kamera. Jde tam vidět větší kus hřiště a vše je pod lepším úhlem

Na závěr krátký pohled do budoucna. Čeho bys ráda dosáhla v následujících sezónách?
Když to vezmu nejprve z klubové úrovně, tak pro nacházející sezónu bych se ráda dostala do play off. Letos nám to o chlup nevyšlo, tak bych to chtěla napravit. Kdyby poté výhledově vyšlo i zahraniční, bránit se nebudu. Když to vezmu z té reprezentační úrovně, tak bych ráda odjela na již zmiňované juniorské mistrovství. V budoucnu bych se chtěla zkusit poprat i o ženskou reprezentaci. To ale nebude lehké a budu muset získat ještě spoustu zkušeností.

Autor: Karolína Laura Hornová
Foto: Otakar Prášek, Matyáš Klápa