Klubová odchovankyně, nadějná útočnice a juniorská reprezentantka zažila sezónu plnou zvratů a nečekaných událostí. Kateřina Kovaříková, která v klubu působí už 13 let, si letos vyzkoušela, jaké to je, když na ni celý tým spoléhá ve střílení gólů. Musela se vypořádat s novým složením týmu a nebo také dvojnásobným odložením juniorského světového šampionátu.

Ahoj Kačko. V Tigers působíš řadu let a uplynulá sezóna pro tebe byla už třetí extraligová. Když se ohlédneš zpátky, jak moc byla odlišná od těch předchozích?
Do sezóny jsem vstoupila v úplně jiné pozici než předchozí roky. Jako juniorka jsem v ženách sbírala od starších holek zkušenosti a dost jsem se od nich naučila. Letos jsem ale patřila k těm zkušenějším i starším u nás v týmu, přestože jsem byla teprve prvním rokem v kategorii žen. Cítila jsem, že již nejsem v pozici, kde si můžu dovolit tolik chybovat a že se na mě více spoléhá i bodově. Sezónu jsme odehrály se značně omlazeným týmem, ve kterém se vyměnilo mnoho hráček. Chvíli sice trvalo, než jsme se sehrály a všechno si sedlo, ale od začátku sezóny jsme již fungovaly jako nový tým, který chce něčeho dosáhnout.

Letos jste ale dobojovaly neočekávaně brzy. Příčiny nezdaru byly jistě ujasněny, přesto se tě zeptám, z čeho se poučit do dalších extraligových klání?
Nejdůležitější asi bude vzít si z těch zápasu to dobré. Zbytečně se netrápit tím, jak to celé dopadlo, a místo toho jít do další sezóny se zdravým sebevědomím. Musíme zápasy odehrát od začátku do konce a vyvarovat se nějakých výpadků, které občas míváme, a soustředit se na naši hru. Samy jsme si dokázaly, že umíme odehrát skvělé zápasy. Umíme dávat góly, výborně bránit a můžeme se spolehnout na naše brankářky. A když si nejsme jisté, co na hřišti dělat, nebo nevíme, jestli jsme nějakou situaci vyřešily dobře, stačí se zeptat trenérů. Ti jsou zkušení a vždy nám poradí.

Ty ses před rokem navzdory odchodům spoluhráček do jiných tuzemských i zahraničních klubů rozhodla nadále zachovat přízeň jihoměstskému klubu. Co tě vedlo k takovému rozhodnutí?
Jak už bylo zmíněno, v Tigers působím už spoustu let. Zvykla jsme si na toto prostředí, máme skvělé zázemí, jsem tu spokojená s trenéry i se spoluhráčkami. I přesto, že část jich odešla, podstatná část jich zůstala. A nové holky, co přišly, do týmu skvěle zapadly.

Kromě toho, že tvoříš velmi důležitý článek svého týmu, jsi také oporou juniorské reprezentace. Prošla sis celý dvouletý cyklus a nyní se chystáš na odložené mistrovství světa, které proběhne v září. Jak to osobně vnímáš a co od šampionátu očekáváš?
Celkově to je dost těžké, mistrovství se již dvakrát odložilo, což pro mě bylo trochu demotivující. Dva roky jsme se na to připravovaly a pak se nám to odložilo jednou, dvakrát, a teď jen doufáme, že mistrovství v září bez problémů proběhne. Máme silný tým a na mistrovství budeme chtít nechat všechno a zabojovat o medaile. Věřím, že to s holkami dokážeme.

Jak probíhá taková individuální příprava na mistrovství světa? Ať už po psychické či fyzické stránce, chystáš se na vrchol juniorské kariéry nějak jinak, než třeba na ligové zápasy?
Na původní termín mistrovství jsem se připravovala asi nejvíce. Kondiční tréninky navíc, chodila jsem častěji běhat a více posilovala. Pak se nám mistrovství odložilo a já trochu v přípravě polevila. Pak mě v přípravě omezila škola, zkouškové, nemoc, ale teď se zase začínám více připravovat. Nebude to stejné, jako kdyby mistrovství proběhlo v původním termínu, ale udělám vše pro to, abych se znovu dostala do stejné kondičky a mohla být na mistrovství pro tým přínosem.

Vyzkoušela sis už spoustu zápasů na mezinárodní úrovni v reprezentačním dresu. Láká tě třeba do budoucna i nějaké zahraniční angažmá?
Určitě láká. Jednou bych si ráda vyzkoušela florbal v zahraničí, momentálně je pro mě ale důležitější, abych dodělala školu, a pak se uvidí.


Autor: Karolína Laura Hornová
Foto: Otakar Prášek, Matyáš Klápa