Mladší ze sester Šnajberkových doplnila starší Vandu v ženském áčku a stala se neodmyslitelnou součástí týmu. V extralize žen nastoupila k 19 zápasům, do toho byla oporou juniorského týmu. Jak hodnotí svou první sezónu mezi dospělými?

Ahoj Sábo. Na úvod tradiční otázka, jak bys zhodnotila tuto sezónu?
Myslím si, že vzhledem k začátku sezóny, který nebyl úplně podle našich představ, jsme zakončily sezónu dobře. To, že jsme neprošly přes Tatran, se asi dalo očekávat. Nicméně do příštího roku máme s čím pracovat a na čem makat.

Svou odpověď jsi pojala spíše z týmového hlediska, jak jsi ale prožívala první extraligové zkušenosti ty osobně?
Jsem moc ráda za tuhle šanci. Dostala jsem se do kádru tak rychle, že jsem ani nemohla nad něčím tolik přemýšlet. Samozřejmě, že nervy byly, ale snažila jsem se získávat co nejvíce zkušeností ze zápasů. Navíc jsem si zahrála snad se všemi a mohla se učit po boku zkušených.

Postupně ses propracovala až do první pětky, v obraně jsme podstatnou část sezóny vídali sesterské duo. Byla to pro tebe výhoda?
Nejdřív jsem se bála, že spolu na hřišti nebudeme dobře fungovat. Naštěstí jsme si rozuměly a měla jsem výhodu v tom, že mě Vanda podržela a radila mi. A když jsem hrála s ní, tak jsem nebyla ani tolik nervózní.

Na rozdíl od hráček ročníku 2002, které mohly hrát za juniorský tým pouze část sezóny, jsi nastupovala o kategorii níže pravidelně. Za juniorky jsi odehrála 14 zápasů, jak jsi zvládala přizpůsobovat svůj výkon s ohledem na konkrétní utkání?
Když jsem přecházela z extraligy do juniorek, přizpůsobit se tempu bylo jednodušší. Zpomalit je vždycky snazší. Když to bylo naopak, bylo to horší, tempo a kvalita zápasů jsou úplně rozdílné.

Na závěr se podívejme na tvé osobní ambice. V první lajně už ses osvědčila, naskakovala jsi v oslabení, a dokonce i na pozici posledního hráče v přesilovce. Tak kam se ještě posouvat?
Hlavně si chci udržet tu pozici v týmu, co mám teď. Co se týče týmových cílů, ráda bych se jednou dostala do superfinále, které bych chtěla vyhrát. Teď se ale chci zaměřit hlavně na sebe, protože vždycky je kam se posouvat. A samozřejmě, sny o reprezentaci a zahraničí tu jsou pořád.